HOROSKOPIE 

(Květoslav Minařík: Prognostická astrologie, Canopus 2019)

V archivu autora nově objevená aktualizovaná verze.

Část astrologie, zabývající se sestavováním horoskopů. Evropská horoskopie vznikla kdysi ve středověku, v době, kdy převládal geocentrický názor, což ovšem horoskopii ovlivnilo. Horoskopie se totiž musí zakládat na vhodném souřadnicovém systému při tvorbě horoskopických domů; staří astrologové si pak tyto systémy sami vytvářeli podle toho, jak se jim podařilo vyložit sestavené horoskopy.

Novodobí astrologové mnohé z těchto starých systémů eliminovali jako systémy iracionální. Za racionální se totiž podle mohou považovat pouze systémy Regiomontanův, Campanův a Placidův. Všeobecně byl pak přijat systém Placidův, ačkoli to není systém správný. Je to systém tzv. polooblouků, jenž vychází ze zdánlivě primárního činitele, tj. denního pohybu planet po obloze od východu k poledni a k západu. Placidus tedy tyto polooblouky, res. oblouky, totiž denní a noční, úplně oddělil; to z hlediska sférické trigonometrie není přípustné. Campanus zase asi vzhledem k důležitosti ascendentu, jenž se nazývá "horoscopus", založil systém východního bodu, což z místa narození činí statické centrum. Regiomontanus podřídil toto místo proměnlivému působení nebes, a proto založil systém "zenitový"¹, jenž je možno z mnohých důvodů považovat za správný.

Kdyby nebylo Campanova systému, byla by volba systému snadná: museli bychom přijmout systém Regiomontanův: proti Campanově systému můžeme mít pouze tu námitku, že Země je podřízena nebesům, takže východní bod je jen katalyzátorem hvězdných vlivů; ascendent (vycházející bod ekliptiky) je při správném pojetí nebeské mechaniky druhořadý. Placidův systém neobstojí, jestliže má horoskop představovat konkrétní obraz hvězdných působení. To potvrzují poměry za polárním kruhem, v místech "půlnočního slunce", kde, když se opíráme o Placidův systém, musíme pólové výšky začátků mezidomů určit odhadem. Kdybychom tedy v otázce mezidomů kladli přirozený požadavek, aby se mezidomy vždy stěsnávaly do kvadrantů vytvářených vystupujícím a sestupujícím bodem ekliptiky (resp. horizontem) a meridiánem, musely bychom se vždy opřít o systém Regiomontanův.

Za polárním kruhem se totiž vždy dvakrát denně  na dvou místech ekliptiky protnou obzorník a ekliptika na jedné straně a poledník a ekliptika na straně druhé a od těchto rpůsečíků ekliptika buď stoupá nad obzor, nebo klesá pod něj. Tím v Placidově systému vzniká zmatek ve stanovení horoskopických domů, ačkoli z hlediska sférické trigonometrie tu není problémů.

Vezmeme-li v horoskopii za příklad jako zkusmé místo 70° severní zeměpisné šířky, zjistíme, že část ekliptiky od 29°15´ Býka do 0°45´ Lva vůbec nezapadá, ale oproti tomu část ekliptiky od 29°15´ Štíra do 0° 45´ Vodnáře nevychází. Klademe-li proto pro horoskopii požadavek, aby MC bylo vždy místem na obloze nejvyšším, pak musíme MC od 29°15´ Štíra do 0°45´ Vodnáře přeložit dvakrát za den na sever. Tím bude v horoskopu bod IC pokaždé část ekliptiky, nevystupující nikdy nad obzor. Ostatní domy se v tomto úseku ovšem rozvíjejí obráceně; tradiční 10. dům je v domě 3., 11. v domě 2., 12. v domě 1., 1. v domě 12. a 2. v domě 11 a 3. v domě 10. To trvá až do okamžiku, kdy vypočítané MC dosáhne 0°45´ Lva; pak MC přejde zase na jih na 0°45´ Vodnáře a domy se zase začnou rozvíjet tradičním způsobem.

Když v této zeměpisné šířce porovnáme systém Placidův se systémem Regiomontanovým, pak v místě, kde se protíná obzorník, ekliptika a poledník, Placidův systém nesplňuje požadavek, aby v tomto bodě byly i ostatní průsečíky, totiž začátky a středy mezidomů², ale vyhovuje mu systém Regiomontanův.

Abychom si učinili sice nematematický, ale názorný obraz v jednom z těchto průsečíků, podáme ukázku z tabulek domů pro oba systémy na 70° severní zeměpisné šířky pro vrcholící bod nebeského rovníku, totiž pro RAMC = 20h 11m 48s:

Domy podle Placidova systému jsou tedy přeházené; 11. dům je je na pravé straně (západně) od MC, 2. před ascendentem a to samozřejmě není přípustné. V Regiomontanově systému je výše uvedený požadavek splněn a od tohoto bodu se domy v jeho systému rozvíjejí směrem přímým až do 29°15´ Štíra, kde se MC setká s ascendentem a zase se začne nořit pod obzor; proto přeložíme MC na 29° 15´ Býka, odkud se domy rozvíjejí nalevo (východně) od IC. To trvá do okamžiku, kdy MC dosáhne 0°45´ Lva, kde se ekliptika na jihu začne znovu vynořovat nad obzor, což klade požadavek, abychom MC zase přemístili na jih a nechali domy rozvíjet směrem přímým.

Další otázkou v horoskopii je, co je správné považovat za začátky domů. Podle divinační astrologie jsou vypočtené hroty domů jejich začátky, ale proto se zavádí jejich orbis, který se už nestanoví sféricko-trigonometricky, ale odhadem o nějaký stupeň na ekliptice zpět. Soudíme, že tyto hroty domů je nutno považovat za středy domů, a proto posouváme začátky domů o 15° sféricky (mundánně), tj. o polovinu rozsahu domu, zpět (do středů původních domů). Když to učiníme, obdržíme např. při lambda MC = 2°11´ Štíra na 50° severní zeměpisné šířky tyto hodnoty:

Tím jsme se dostali ke správnému souřadnicovému systému v horoskopii a jeho pomocí se můžeme přesvědčit, zda objektivní posudková astrologie platí do všech důsledků.

Kromě posudkové astrologie však existuje i předpovědní, která se opírá o progresivní, tj. vlastně dynamizované nebo dynamické horoskopy. Nejjednodušší z nich jsou tranzitní, v nichž fyzické planety tranzitují místa planet a jejich aspektů v nativitním horoskopu, neboť tato místa se považují za citlivá jednou provždy. Potom existují horoskopy tzv. progresivní, v nichž se denní pohyb planet propočítává v prognóze jako roční (tzv. sekundární direkce); tyto horoskopy se podivuhodným způsobem osvědčují. Na základě progresivního horoskopu se také došlo k progresím MC a ascendentu; ty už musíme řadit do direkcí tzv. primárních, jejichž časomírou je denní změna hvězdného času v poledne. Tyto direkce se považují za tak významné, že se jejich pomocí korigují odchylky v udané době narození.

Vzhledem k direkcím MC a ascendentu vznikla teorie primárních direkcí planet. Při těchto direkcích se počítá s planetami jako s fixními body na obloze, jež jsou „napadány" planetami umístěnými v obzorníkových (mundánních) souřadnicích (v domech). Proto je zvlášť důležité, aby se horoskopie opírala o správný souřadnicový systém, tedy Regiomontanův. Jinak se tyto direkce stávají bezcennými, zejména když i často užívaný časový klíč, tj. 1° v direkci odpovídá 1 roku v prognóze, je zřejmě nesprávný. Je-li totiž v sekundárních direkcích klíč 1 den odpovídá 1 roku, pak v primárních direkcích musíme používat klíč 1/365,2422 středního denního pohybu Slunce, což se rovná 0° 59' 8,33" za rok v prognóze.

Přesto, že se direkce MC a ascendentu tak dobře osvědčují, přece musíme primární direkce planet považovat za ryze spekulativní. Osvědčuje-li se v direkcích MC a ascendentu ekvivalent posunu meridiánu, pak jsou tu vztahy souřadnicového systému, jenž souvisí s otočkami Země. Planety se však pohybem Země neřídí. Proto by u jejich direkcí, byť primárních, měl platit jiný klíč než změna hvězdného času; soudíme, že by jím měl být střední denní pohyb Slunce, který je skutečnou časomírou života na Zemi. V pojetí primárních direkcí planet, včetně Slunce a Měsíce, bychom tedy vzhledem k nativitnímu horoskopu mohli pouze stanovit, že každý kvadrant horoskopu obsahuje 90° mundánních, a podle tohoto pojetí direkce propočítávat. Abychom to mohli učinit, musíme stanovit mundánní polohy planet i jejich aspektů pro celý horoskop a z rozdílů těchto mundánních poloh teprve stanovit oblouky primárních direkcí.

Abychom si však ujasnili celý tento systém výpočtů, začneme výpočtem domů horoskopu, který je v Regiomontanově systému závislý na níže uvedených vztazích. Rovná-li se pólová výška φ´ ascendentu zeměpisné šířce místa zrození (φ, pak ascenzionální diference AD pro začátky a středy horoskopických domů obdržíme:

AD ascendentu, jenž je středem prvního domu: sin AD tg φ tg ε

Začátky a středy domů v délce λ vypočítáme ze vztahů:

1. Je-li cosec AD příslušného domu = ctg x, je:

2. sin a = sin MD cos x (x -pomocný úhel)

3. tg b = cos MD ctg x (x -pomocný úhel)

4. tg λ = tg a cosec (b-45°) /nebo (45°- b)/ cos 45°sec ε. 

Tato 4. část formulí platí pro I. kvadrant horoskopu, tj. od MC a to při +δ, nebo pro III. kvadrant, tj. od IC při - δ. Při opačném znaménku deklinace δ se 4. část formulí zamění v tom smyslu, že místo cosec (b-45°) vezmeme sec (b-45°). Přitom je MV = meridiánní vzdálenosti, ε = sklon ekliptiky: 23°27´.

Co se týká mundánních poloh MuP planet, soudíme, že planety se mají při direkcích pohybovat po největší kružnici, takže musíme včlenit jak ekliptikární šířky β planet , i šířky β jejich aspektů. Základní ekliptikární šířky β planet vezmeme jako její "inklinace" i, takže ekliptikární šířky pro jejich aspekt sextil a trigon upravíme na vzdálenost 60°a 120° od planety pomocí formule:

sin β = sin i cos 60° (pro sextil i trigon).

Na největší kružnici v kvadratuře ekliptikární šířky β pro aspekty mizí. Potom musíme tyto polohy transformovat z ekliptikárních souřadnic λ a β (ekliptikární délky a šířky) na rovníkové α a δ (rektascenzi a deklinaci); dále musíme z rozdílu ARMC a rektascense α planet stanovit jejich meridiánní vzdálenosti MV a vepsat též i ascenzionální diference AD planet, vyplývající ze vztahu:

sin AD = tg δ tg φ 

Konečně si určíme mundánní vzdálenost MuP planet a jejich aspektů měřené od bodu ARMC nebo od bodu RAIC pomocí týchž formulí jako pro výpočet začátků a středu domů, jak je zhora uvedeno, avšak s tím rozdílem, že v části 4 vypustíme sec ε, kdežto tg λ zaměníme za tg MuP.

Nejlépe bude, když si sestavíme aspektář počínaje od 0° 00´ Berana, jehož ukázku uvádíme.

Mějme např. horoskop, jehož vrcholící bod nebeského rovníku, ARMC = 170°2´, čili RAIC = 350°2 ´

λ Měsíce = 11°43´Vah, jeho β = +5°7´ a Pluto má λ = 22°47´Ryb, kdežto jeho β = -7°24´.

V aspektáři počínajícím 0°00´ Berana jsou pak tyto údaje:

Rozdíl mezi mundánními polohami MuP planet a jejich aspektů dá oblouk mundánní primární direkce OMD. V našem případě to je 36°21´ - 22°43´ = 13°38´ = OMD Měsíc trigon Pluto, neboť Měsíc tu je v opozici se svým místem v radixu, takže Pluto je následkem toho též v doplňkovém aspektu, tedy v trigonu. Převedeme-li tento oblouk na čas podle klíče 0°59´8,33´´ za rok, uzavře se tento aspekt za 13 roků a 303 dní.

Toto pojetí primárních direkcí vyplývá tedy z názoru, že uplatňují-li se direkce ascendentu a MC k statickým místům v horoskopu, mohou se i planety v primárních direkcích uplatňovat k fixním místům v horoskopu, do nichž v tomto případě musíme zahrnout i ascendent i MC. Jinak by se musela celá progresivní nativita brát jako čistě spekulativní.

------------

¹ Zenitem je v tomto případě myšlen střed nebes, čili medium coeli - MC, tj. nejvyšší bod ekliptiky nad obzorníkem; resp. bod RAMC, tj. nejvyšší bod nebeského rovníku nad obzorníkem. V Regiomontanově systému domů je rovnoměrně dělenou hlavní kružnicí nebeský rovník. (Poznámka vydavatele Prognostické astrologie)

² Uvedená skutečnost neplatí pro původní Placidův systém, ale pro jeho aproximaci zvanou "klasický" Placidův systém. (Poznámka vydavatele Prognostické astrologie)