Polárka - hvězda našeho věku

(Alruccabah; Cynosura; Phoenice; Lodestar; Pole Star; Tramontana; Angel Stern; Navigatoria; Star of Arcady; Yilduz; Mismar.)

Polárka je žlutý veleobr spektrální třídy F7 Ib-II. Jde o vícenásobnou hvězdu, jejíž hlavní složka Polárka A je „spektroskopická dvojhvězda“, pulzující proměnná, kterou obíhá její průvodce, trpaslík Polárka Ab, ve vzdálenosti 21,5 AU, což odpovídá 21,5 vzdálenostem mezi Sluncem a Zemí a to odpovídá pozorovanému úhlu 0,2″. V lednu roku 2006 byla Polárka Ab potvrzena Hubblovým teleskopem.

Její druhý průvodce Polárka B byl objeven roce 1780 Williamem Herschelem. Polárka B je od Polárky A vzdálena 2580 AU.

Polárka se na obloze nejeví jako nikterak výjimečně jasná hvězda, ale v absolutním srovnání je 2000krát jasnější než Slunce.

Polárku na obloze nalezneme ve špičce ocasu souhvězdí Malého medvěda (Ursa Minor). Její jméno pochází z latiny - Stella Polarit což znamená „pólová hvězda“.

Také byla známá jako hvězda Arcady, odkazující na Arcase, syna Callista, přeneseného až do nebe jeho otcem Jove (Jupiterem), když nevědomě zabil matku (Ursa major).  Na nebi se teď jmenuje Ursa Minor.

Polárka byla důležitou hvězdou pro námořníky, kteří podle ní řídili svou plavbu pod hvězdami. Stejně tak ji využívaly karavany, které podle Polárky řídily svou cestu pouští. Je umístěna téměř přímo nahoře, když bychom se dívali od severního pólu.

Její význam se dá přirovnat Slunci. Různá její označení v minulosti byla například "stezka", "ukazatel cesty", "pupek světa", "brána nebe", "střed vesmíru", "nejvyšší vrchol hory vesmíru", "hvězda udávající směr", " řídicí hvězda", "lodní hvězda" a Stella Maris "hvězda moře".

Řečtí mořeplavci ji kdysi nazývali Kynosoura, což znamená "psí ocas". Jméno přešlo do angličtiny jako „ohnisko pozornosti“ ve smyslu "objekt, který slouží jako ohnisko pozornosti a obdivu" nebo "něco, co slouží jako průvodce".

Staří Arabové pohlíželi na Polárku jako na díru v obloze, ve které má osa země svůj základ. Indiáni ji nazývali Grahadhara "čep planet".

Turci ji znají jako Yilduz, hvězdu par excellence; a mají příběh, že její světlo bylo skryté po určitou dobu poté, co byl přepaden Istanbul.

Blízkost hvězd obou souhvězdí  (Ursa Major a Ursa Minor) u severního nebeského pólu budí dojem, že se otáčí kolem tohoto bodu.

Navzdory důležitosti Polárky pro navigaci ji Arabové vnímali jako zlou hvězdu, a nazývali ji Al Kiblah, protože byla hvězdou "nejméně vzdálenou od pólu". Také Giedi nebo Al Jadi, Al Jadi, nebo Juddah, " mladý kozel", "vrah člověka", který zabil velkého nebeského válečníka; který navždy leží v obrovské rakvi naznačené hvězdami Velkého vozu (Ursa major), všechny ostatní hvězdy truchlí pro ztrátu hrdiny a každý večer pochodují kolem oblohy v nekonečném pohřebním průvodu. Darebák Polaris (Polárka) je udržován nehybný, a jako vyděděnec musí navždy pobývat v nejchladnější části severní oblohy.

Muslimové zase užívali tuto hvězdu k tomu, aby zjistili směr k Mekkce, kam musí směřovat při svých modlitbách.

Při pozorování se Polárka zdá být nehybným centrem v pólu cirkumpolárních hvězd "bodem, kolem kterého se vše otáčí“. Vypadá to, jako by se všechny hvězdy otáčely kolem Polárky.

Již 320 př.n.l. si Řekové uvědomili, že Polárka neoznačuje severní pól úplně přesně. Do té doby mnoho lidí věřilo, že nebeský pól je absolutně a věčně fixovaný. Polárka je blízko severního nebeského pólu už přes tisíc let. V současné době je od něho vzdálená 0,7°. Nejblíže k přesné pozici severního pólu bude 24. března 2100 (téměř 0.45°). Pak se začne vzdalovat.

Protože se Země pomalu „viklá“ na své ose podobne jako hračka vlk, byla kdysi polárkou hvězda Thuban, třetí hvězda z konce ocasu souhvězdí Draka. A za 5000 let a něco jí bude Alderamin, nejjasnější hvězda v souhvězdí Cepheus.

V současnosti je Polárka vzdálená od přesné polohy severního pólu 0,7° to je 1,4 měsíčního disku a z toho důvodu se otáčí kolem pólu po malém kruhu s průměrem 1,5°. Jen dvakrát během každého siderálního dne definuje Polárka přesně pravdivý severní azimut; jindy jen přibližně a musí být opraven použitím tabulek. Na ekliptice byla v roce 2000 na 28°34´ Blíženců s šířkou +66,5°.

Na severní polokouli je snadné najít Polárku sledováním linie od Merak Dubhe (beta a delta Ursae Maioris - také známé jako ručičky) - dvou hvězd na konci misky Velkého vozu (nebo Pluhu). Můžeme také sledovat centrální bod "W" v souhvězdí Kasiopea. Polárka není viditelná na jižní polokouli kromě zvýšených míst blízko rovníku.

Pověst Polárky jako „severní hvězdy“ dala vzniknout špatnému názoru, že jde o nejjasnější hvězdu na obloze. Ačkoli Polárka je relativně jasná hvězda a je nápadná uprostřed okolních hvězd podobného jasu, není rozhodně nejjasnější hvězdou; ve skutečnosti je 48. nejjasnější hvězdou na noční obloze. Nejjasnější hvězda na noční obloze je Sírius.

Neexistuje opravdová „jižní Polárka“. Jediná hvězda viditelná očima, která je blízko jižního nebeského pólu je nejasná sigma Octantis, někdy nazývaná Polaris Australis. Ale jasný jižní kříž (Crux) směřuje docela přesně k jižnímu nebeskému pólu.

V minulých obdobích, když kterákoli hvězda obdržela pozici Polárky, byla uctívána jako hvězda daného věku a ve starověkém Egyptě se jí stavěly chrámy.

Polárka je tedy hvězdou našeho věku.

Jako zajímavost uvádíme, že planeta Uran byla objevena jeden délkový stupeň od této hvězdy.

Astrologické vlivy souhvězdí:

Tvrdí se, že dává lhostejnost a lehkomyslnost ducha a vede k mnoha problémům. Kabalisté ji spojují s hebrejským písmenem Tau a 21. tarokem, trumfem "vesmír", "svět".

Spirituální význam Polárky:

„Otec jógy“ Patandžali v Jósútře v kapitole Siddhis ve verši 135 uvádí:

„Samjamou *) na Polárku (sanskrtsky Dhruve) porozumíš pohybům hvězd.“

Mantak Chia, moderní taostický mistr píše:

Velký vůz se otáčí kolem Polárky, stejně jako další souhvězdí, odrážející zemské sezónní změny. Velký vůz je hlavním zdrojem červeného a infračerveného světla neboli energie záření.

Taoisté věří, že „miska“ Velkého vozu shromažďuje všechno fialové světlo z vesmíru. Vyzařování infračerveného světla Velkého vozu, v kombinaci s fialovými paprsky z fialových hvězd (zejména z Polárky), má pozitivní, vyživující účinek pro tělo a mysl těch, kdo vědí jak ho získat. Taoisté věří, že fialové hvězdy, souhvězdí Jižní kříž a další souhvězdí tvoří "brány nebe". Všechno živé musí projít těmito branami a vrátit se ke svému původnímu zdroji – wu-ťi, který je jednotou s tao.

Taoisté věří, že duše a duch pochází z hvězd a nakonec se musí vrátit a opět nalézt svůj zdroj a původ. Aby to člověk udělal, musí nejprve shromáždit a vyčistit energie duše a ducha, až jsou tak čisté, jako hvězdy a případně tak čisté jako původní síla. To je způsob, jak dosáhnout jednoty s tao. Prvním krokem je čistit vnitřně sílu praxí oddělení se od světských věcí. To pomáhá rozbít pouta, která nás drží na tomto světě. Druhým krokem je vtáhnout síly planet a tak zvýšit svou vlastní vnitřní sílu. To nám poskytne duchovní moc ve formě energie, kterou můžeme použít jako pohonnou látku při cestování k planetám, souhvězdím (zvláště Velkému vozu) a nakonec k „severní hvězdě“, která ukazuje k nebi.

Taoisté odkazují na tento proces absorpce, transformace a spojení naší duše a duchovní energie jako "sjednocující sílu," což znamená, že vyčištěním své energie splyneme se silou hvězd.

Jaroslav Holeček

Prameny:

https://www.astro.uiuc.edu/~kaler/sow/polaris.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Polaris

https://arxiv.org/abs/astro-ph/0002406

https://www.constellationsofwords.com/Fixedstars.htm

Wikipedie a Wikipedia

Mantak Chia - Dark Room Enlightenment