Schulman
Bod štěstí v domech
V prvním domě:
V tomto případě se člověku dostane od života největšího dobra, až se naučí být naprosto subjektivní, nikoli pouze v souvislosti se sebou, ale také ve svém obecném pohledu na svět. Koncept subjektivního vědomí se ve srovnání s objektivním vnímáním reality obecně považuje za negativní rys. Pro člověka s bodem štěstí v prvním domě je schopnost dívat se na sebe a na svůj svět výlučně svýma vlastníma očima, a nikoli očima druhých tím, co mu přinese největší prospěch. Myšlenka na úspěch v nějaké oblasti života je založena na schopnosti soustředit energii jedním určitým směrem bez bočního rozptylování. Za tímto účelem je třeba rozvinout vysoce subjektivní a jednoznačný pohled na život. Až si tento člověk uvědomí, že všechno pochází z něj, bude méně závislý na tom, jak se druzí dívají na něj a na jeho práci.
Objevuje-li se bod štěstí v prvním domě, je vysoce pravděpodobné, že Slunce a Luna tvoří v horoskopu konjunkci. V případech, kdy tomu tak je, jasně vysvítá důležitost spojení síly obou těles. Tak se na sebe člověk může dívat jako na střed svého života a může se vytrvale snažit dosáhnout celistvosti. Zbytek světa, se kterým přichází do styku, bude pak s jeho vlastními cíli a ambicemi v souladu. Pro tohoto člověka je důležité, aby vedl svůj život nějakým smysluplným směrem. Od druhých se mu nedostane pomoci, pokud o ni nepožádá. Svými požadavky však snižuje dobro pocházející z bodu štěstí v prvním domě, protože se spoléhá méně na sílu harmonického Já, které je přitom schopen si vytvořit. Jeho největší štěstí přijde, až bude vykazovat nezávislost a schopnost vystačit si sám. Ať dosáhne v životě jakkoli vysokých cílů, v konečném důsledku budou podružné ve srovnání s tím, co pochopí objevem sebe samého.
Povýší-li ho v práci, nebude to na základě cizího úsilí. Koupí-li na něco skvělého v obchodě se starožitnostmi, to nebude proto, že by mu někdo řekl, aby tam zašel. Najde svůj vlastní jedinečný zlatý poklad - za předpokladu, že bude ochoten natáhnout pro něj sám ruku.
Při svém úsilí dosáhnout úspěchu zjistí, že jeho vysoce soutěživá povaha funguje nejlépe, když se snaží překonat vlastní minulé úspěchy, namísto aby bojoval se silami, lidmi a projekty, které stojí mimo něj. To jenom narušuje jeho soustředění a tříští jeho energii.
S takto postaveným bodem štěstí je velmi důležité osobní vystupování. Čím lépe proto člověk dokáže potěšit druhé svým harmonickým chováním a jemnou, vstřícnou osobností a ochotou nepůsobit v životě druhých zmatek, tím více prostoru mu druzí dají.
Protože bod neosobního vědomí spadá do sedmého domu, musí tento člověk zaujmout neosobní a duchovní přístup k manželství a ke všem záležitostem, ve kterých má co do činění s druhými lidmi. Své nejvyšší pravdy pozná ve společnosti druhých. Lidé budou fungovat jako prostředky k otevírání jeho nitra. Bude-li tento člověk schopen aplikovat nová zjištění nebo pravdy na sebe, získá nakonec velkou vládu nad svým omezeným egem. Porozumění určité formě „sobeckosti" umožní člověku zakoušet svobodu vyššího řádu; svobodu, při které se ztrácejí hranice mezi osobní potřebou a potřebami druhých. Z omezeného ega se stane služebník vyššího Já, které je pro všechny lidi stejné. Jak se toto ovládání zdokonaluje, zakouší člověk radost skutečného naplnění.
V druhém domě:
V tomto případě dosáhne člověk svého zlatého pokladu tehdy, až si uvědomí, co má pro něj skutečnou hodnotu. Musí si vytvořit pevné základy, aby si byl s ubíhajícími lety stále více a více jist, kam směřuje. Je odolný vůči změnám a snaží se vybudovat si pro sebe a pro druhé základ, který nakonec dá jeho existenci větší smysl.
Peníze a věci, které si za ně lze koupit, jsou pro něj mimořádně důležité, ale pouze do té míry, nakolik majetek odráží jeho skutečné hodnoty. Když pozná, co je užitečné a co nikoli, dojde nakonec k poznání, že na vlastnění užitečných věcí není nic špatného. Špatná je pouze závislost na věcech, které už užitečné nejsou.
Tento člověk dokáže mít v souvislosti s penězi mimořádné štěstí v podnikání, které odráží jeho pravé hodnoty. Zároveň platí, že bude zakoušet přesně opačný efekt, bude-li se pokoušet získat nebo vlastnit něco, co tyto nejvyšší hodnoty neodráží.
Neosobní část jeho samého, jak ji symbolizuje bod neosobního vědomí spadající do osmého domu, prožívá hodnoty druhých. Tento člověk má sklon takové hodnoty natolik absorbovat, že se v určitém bodě musí začít učit rozlišovat mezi svými vlastními hodnotami a hodnotami
druhých.
Největší slabina takto postaveného bodu štěstí plyne z toho, že se člověk zmítá mezi vlastními a absorbovanými (nebo reflektovanými) sexuálními hodnotami druhých. Největší štěstí přijde, až dosáhne vnitřní stability, kterou nenarušují úchylky jeho kolegů ani společnosti. Bohatství, které tento člověk neustále hledá, se nakonec dostaví v podobě zásady, jejímž prostřednictvím se naučí řídit svůj vlastní život. Bez ohledu na to, jak silná tato zásada může být, je třeba nechat ostatní, aby si nalezli svá vlastní pravidla. Protože tento člověk hledal ústřední princip své vlastní existence tak dlouho, chce jej - když ho konečně nalezne - předat druhým. Pokusí se o to, ale musí si uvědomit, že v případech, kdy posluchač nenaslouchá, to často znamená oslabení mluvčího, který ztrácí svůj referenční rámec. Co je správné pro určitého člověka, může být správné i pro celý svět, je však životně důležité pamatovat si, že dávání těm, kteří nedovedou přijímat, znamená vystavovat se možnosti, že člověk ztratí z dohledu svůj cíl.
Prostřednictvím bodu neosobního vědomí v osmém domě se člověk musí naučit pohlížet na hodnoty světa nezaujatě. Nemusí se vším, co vidí, souhlasit. Musí ale přijmout platnost přesvědčení a názorů, které jsou v rozporu s jeho vlastními přesvědčeními a názory. Zároveň v sobě musí najít porozumění, že ve skutečnosti neohrožují bezpečí, které nalézá ve svém vlastním přesvědčení. Může nechat svět, aby si šel svou vlastní cestou.
Dosáhne-li tohoto nadhledu, zjistí, že veškeré pokrytectví světa má na štěstí člověka jen malý vliv. Dualita je relativní. Důležité je, abychom se dívali na takzvanou dualitu tak, aby mohla být nepodstatná. V tomto bodě nakonec porozumíme rozdílu mezi tím, co má a co nemá osobní význam.
Je zajímavé si povšimnout, že zatímco bod štěstí ve druhém domě zahrnuje vytvoření podstaty, bod neosobního vědomí v osmém domě zahrnuje zničení falešných aspektů této podstaty. Tato podstata může být fyzická, nebo mentální. Bod neosobního vědomí v tomto domě ukazuje hodnoty, které jen málo přispívají k vytvoření podstaty osobního štěstí. Člověk si uvědomí neochotu přátel a známých měnit se, a následkem toho zažije mnoho střetů s lidmi. Kvůli zásadním hodnotovým rozporům ztratí přátele. Nicméně i touto ztrátou člověk vyjadřuje důležitou součást Božské podstaty. Tento člověk dokáže být mocným názorným příkladem toho, jak důležité je stát si za zásadami, které mají smysl. Dokáže-li být člověk v souvislosti se zkušenostmi osmého domu vskutku neosobní, střety se omezí na minimum. Nebudou již totiž kolidovat s vytvářením osobního štěstí prostřednictvím bodu štěstí ve druhém domě. Takto umístěný bod neosobního vědomí tudíž ukazuje, které stavební kameny odpovídají naší vlastní struktuře a které odpovídají struktuře druhých. Vytváří se zde schopnost vidět, co je pro člověka významné a nezbytné.
V třetím domě:
V tomto případě přinese člověku největší naplnění radost z komunikace ve vztazích. Tento člověk dychtí po tom, aby mu druzí rozuměli. Jazyk a slova jsou pro něj velmi důležitá, pokouší se pochopit myšlení druhých a vidět věci tak, aby rozšířil perspektivu svého vlastního myšlení. Čím jasněji dokáže ve svém životě vidět vztahy mezi lidmi a věcmi, tím snáze rozvíjí svou schopnost myslet. Schopnost jasně myslet je u tohoto člověka tím, co mu v konečném důsledku přinese největší štěstí. Nacházíme zde neustálou snahu očistit své vnímání a velkou radost z toho, když učí druhé dělat totéž. Tento člověk rád sdílí myšlenky s druhými - dává mu to pocit růstu a bezpečí. Pocit bezpečí se v tomto případě zakládá spíše na duchovních záležitostech než na těch materiálních.
Bod neosobního vědomí v devátém domě vytváří v souvislosti s vědomím tohoto člověka jedinečné zkušenosti. Prostřednictvím vyšší mysli se v tomto případě neosobním způsobem projevují Božské, kosmické myšlenky. Nicméně velká životní radost pochází z lidských myšlenek vyjadřovaných nižší či konkrétní myslí. Dokud si člověk neuvědomí rozdíl a vztah mezi čistě osobní nižší myslí a neosobní vyšší myslí, zakouší konflikt.
Tento člověk přitom pohlíží na vyšší vědomí jako na něco velmi žádoucího. Není však ještě schopen v něm žít. Je rozeným učitelem myšlenek a ideálů, které se vymykají běžnému porozumění. Musí si proto uvědomit rozdíl mezi prezentováním ideálů jako vodítek pro lidstvo a realitou, ve které je třeba tyto ideály prožívat. Tyto vyšší ideály se mu neustále stavějí do cesty. Dokáže-li přijmout jejich moudrost a aplikovat je ve svém vlastním životě, zlepší se všechny jeho vztahy (založené na jeho schopnosti komunikovat). Velkou radost pak zakusí jen proto, že je s lidmi. Děje se tak, neboť jim má co důležitého říci. Musí se naučit neodsuzovat. Aplikovat ideály, které prostřednictvím bodu neosobního vědomí v devátém domě pociťuje, je pro druhé mnohdy stejně těžké jako pro něj samotného. Přestože je pro něj důležité předkládat své myšlenky světu, pro jeho pocit štěstí je stejně důležité nevnucovat tyto myšlenky těm, kteří je nemusejí chtít přijmout. Je od přírody netrpělivý, a proto se musí naučit čekat na vhodnou chvíli, kdy je výuka skutečně možná. Myšlenka podaná jedinečným způsobem tak, aby na druhé padl paprsek poznání, mu poskytuje vědomí, že je užitečný. Učí se chápat, že společnost potřebuje jeho myšlenky, a čím lépe se mu daří vyjadřovat Božské myšlenky čistě neosobně, tím lépe je budou lidé přijímat.
Protože prostřednictvím bodu neosobního vědomí v devátém domě absorboval mnoho různých myšlenek z oblasti náboženství, filozofie a postojů k životu, je nejšťastnější, když vidí, jak vyšší pravdy překonávají mentální bariéry, které lidi oddělují. Mnozí lidé s bodem štěstí ve třetím domě mají sklon ke studiu různých náboženských, etnických a duchovních otázek. Díky tomu jejich osobní vztahy nenarušuje jednostranný pohled. Jedním z předpokladů porozumění je spravedlnost, která pochází ze schopnosti vidět všechny stránky situace. Prostřednictvím schopnosti vnášet do všech mezilidských vztahů vyšší porozumění dokáže člověk s bodem štěstí ve třetím domě zakoušet velké štěstí skrze každého, s kým se setká.
Ve čtvrtém domě:
V tomto případě dosáhne člověk největší radosti tím, že bude pečovat o počátek života. Může se jednat o lidský život, život rostlin, zvířat, zrod myšlenek nebo o vznik projektů, které potřebují zvláštní péči, aby se rozvinuly. V tomto případě nalézáme silný pocit naplnění z dávání. Pocit úplnosti, který nabízí bod štěstí, pochází z pocitu, jak moc je člověka zapotřebí. Při všech těchto počinech se člověk snaží vytvořit si kořeny. Touží po vybudování emocionálního základu, který by byl dostatečně silný, aby podpořil budoucí růst.
Prostřednictvím bodu neosobního vědomí v desátém domě si člověk musí uvědomit, že věci potřebují čas, aby dozrály. Vyskytuje se zde velmi silný sklon chtít sklízet úrodu, ještě než bylo vůbec zaseto. Tento člověk proto musí porozumět tomu, že si cíle určujeme proto, aby měl náš život větší smysl a přesný směr. Člověk nesmí dovolit, aby ho představa dosažení cíle naplňovala iluzemi, že už vskutku něčeho dosáhl. Zaobírá-li se člověk představou velkého pocitu vítězství, který bude provázet dosažení každého cíle, musí cíl samotný realisticky považovat za nedosažitelný, dokud nepodnikne nic k započetí činnosti. Pro člověka s bodem štěstí ve čtvrtém domě nespočívá velká radost ani tak v konečném vítězství jako spíše v prvních krůčcích na každé cestě.
Aby tento člověk viděl svůj bod neosobního vědomí v desátém domě ze správné perspektivy, musí poznat a pochopit potřebu stabilního řádu ve světě. Musí být schopen vidět strukturu společnosti, ve které žije, ale nedovolit, aby její velikost a jednoznačná povaha narušovaly jeho pocity týkající se velmi důležitých, nicméně na první pohled nevýznamných počátků, jež podniká. Právě z těchto počátků se totiž postupně vytvoří celá struktura. Musí proto vidět strukturu, sílu a moc tradiční společnosti jako něco, co dává světu formu. Nesmí se s touto formou identifikovat, protože bude-li to dělat, ztratí svůj vlastní pocit smysluplnosti.
Pro tohoto člověka leží zlatý poklad skutečně na úpatí snu. Farmář neví, která ze zasazených semen vyrostou. Stará se však o všechna stejně. Pečovat o ně je jeho každodenní starostí. Díky pozorností, kterou jim věnuje, semena vyraší a zapustí kořeny. A právě v tom nalézá farmář svou největší radost. To, oč dokáže osobně pečovat a starat se, mu dává pocit jednoty se zdrojem stvoření.
Při vyjadřování bodu neosobního vědomí v desátém domě se musí člověk konfrontovat a vyrovnávat se všemi aspekty materiálního světa, které dobře zná. Důležité je, aby je přijal, protože tyto faktory mají velký vliv na konečný výsledek všeho, co začíná, a neosobním způsobem symbolizují završení všech počátků ve světě. Právě zde lze vidět odpovědnost člověka k člověku. Je-li tento jedinec schopen neosobně dostát své zodpovědnosti, neztratí nikdy svůj pocit bezpečí.
Tomuto člověku se dostává největší radosti z toho, že je přirozený, přičemž se nezajímá o očividně umělý svět, který se pro změnu nezabývá tímto jedincem. Musí být jemný a vstřícný, ale zároveň nesmí zasahovat do toho, co je vulgární a necitlivé. Je vysoce naladěn na půdu a přírodu, a snaží se proto poučovat druhé o ekologii a ochraně zdrojů. Čím více se přibližuje kořenům bytí, tím větší štěstí pociťuje. S pocitem přirozenosti se dostavuje také velká radost. Nicméně se musí naučit přijímat to, co vypadá uměle.
Pro některé lidi znamená takto umístěný bod štěstí velké naplnění prostřednictvím rodičů nebo přidržením se dědictví či původu. Pro jiné to znamená jistotu, bezpečí a naplnění z toho, že jsou ve spojení se samotnými kořeny své duše. Ať se člověk naplňování svého bodu štěstí zhostí v jakékoli rovině, největší radost pozná, nedovolí-li, aby ego světa, které pociťuje prostřednictvím bodu neosobního vědomí v desátém domě, narušovalo skutečnou esenci jeho samého, jež cítí, plyne a roste jako dítě přírody.
V pátém domě:
V tomto případě pociťuje člověk největší radost, když se angažuje v aktu tvorby. Ať už se to v životě projevuje jako konkrétní talent nebo prostě jako určitá hravost, dokáže se tento jedinec osobně identifikovat se vším, co tvoří. Proto je nejenom to, co dělá, součástí jeho samého, ale on sám se na oplátku stává součástí všeho, co dělá. Má velkou schopnost realizovat své sny. Realita, ve které žije, je z velké části jeho vlastním výtvorem.
Bod neosobního vědomí v jedenáctém domě představuje ideální realitu. Právě z tohoto ideálu musí člověk tvořit. Proto platí, že jsou-li ideály příliš nízké či příliš roztříštěné vlivem přátel, jejichž ideály nejsou inspirativní, snižuje se jeho schopnost tvořit. Jestliže na druhou stranu okruh přátel podněcuje jeho naděje, sny a přání a tlačí je mírně za hranici jeho dosahu - ale stále v rámci představitelnosti - pak se tvůrčí bod štěstí v pátém domě posiluje. Aby tento člověk dosáhl svého největšího štěstí, musí nejenom rozlišovat lidi, které si vybírá za přátele (mají moc podněcovat, ale i ničit jeho radost), nýbrž si musí také vybírat sny, které se rozhodne snít. Existuje staré pořekadlo: „Dávej pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit." Pro člověka s bodem štěstí v pátém domě neexistují pravdivější slova. Dokud se tento člověk nenaučí chápat všechna svá přátelství neosobně a vidět své sny jako pouhou sbírku symbolů pocházejících z univerzálního nevědomí, bude při procesu tvorby zakoušet silný vliv jedenáctého domu. Bude-li věřit více ve sny než ve skutečné výsledky, může to tříštit jeho skutečné schopnosti. Protože tento člověk touží realizovat se naplno, musí si uvědomit, že čas je hodnota. Přestože někdy touží po luxusu denního snění, musí si uvědomit, že to snižuje jeho odhodlání k tvorbě.
Bodu neosobního vědomí v jedenáctém domě lze využít k přijímání nových myšlenek, ale člověk se s nimi nesmí identifikovat - pokud se mimořádně nehodí k jeho tvořivým počinům. Důležité je uvědomit si, že veškerá tvorba je z jednoho procenta inspirace a z devadesáti devíti procent perspirace. Mezi vědomím, že člověk něco dokáže udělat, a skutečným počinem je velký rozdíl.
Používá-li se bod neosobního vědomí v jedenáctém domě správně, může člověk prožívat velkou krásu, protože právě zde vidí ideální sny lidstva. Zůstane-li neosobní, stává se součástí procesu snění v univerzálním vědomí. Také se zde může vyskytovat idealizmus týkající se přátelství, které - jak se zdá - v realitě nenajdeme. Funguje nicméně jako velký vodotrysk tvorby. Přátelé tohoto člověka obdivují a on z tohoto obdivu může prostřednictvím bodu štěstí v pátém domě získat velkou inspiraci k tvorbě. V bodu neosobního vědomí v jedenáctém domě je obvykle velká moudrost, ale tohoto daru se nesmí využívat k pouhému tlachání. Čím více člověk mluví o tom, co zamýšlí vytvořit, tím méně vůle a energie má posléze k dispozici při samotné realizaci. Má pochopení pro to, že svět potřebuje snílky. Ve skutečnosti je podporuje. Ví, že jsou to právě snílci, kteří jsou neviditelným zdrojem tvorby. Také se zde vyskytuje porozumění koncepce nezaujatosti a odstupu. Největší radost a štěstí tohoto člověka však pocházejí z hluboké a intenzivní angažovanosti ve všem, co je schopen vytvořit.
Mnozí lidé s takto postaveným bodem štěstí prožijí svou největší radost prostřednictvím velkolepého díla, ať už se jedná o umělecké řemeslo, divadelní hru nebo neobyčejné dítě. Za všech okolností slouží tento člověk lidstvu tím, že absorbuje obecné sny. Ostatní nevědí, jak je použít, ale on se jimi probírá a ve své vlastní tvorbě aplikuje to, co se dozvěděl. Zjistí, že mnozí lidé nemají dostatek vůle k tomu, aby udělali to, co si představují. Pokusí-li se jim naočkovat svou vlastní vůli a pocit, že by se měli více angažovat, vytvoří si vůči sobě opozici.
V univerzálním vědomí je velká škála zkušeností. Pro tvořivého člověka není větší radosti než aktivní proces dělání, bytí a stávání se. Prostřednictvím procesu napodobování se člověk cítí být blíže Stvořiteli. Tento člověk však také chápe svůj skutečný odstup od událostí a okolností, čímž opět zrcadlí Stvořitele. To je zvláštní radost, kterou dává bod štěstí v pátém domě.
V šestém domě:
Toto umístění poskytuje velké štěstí prostřednictvím práce. Takový člověk naplňuje sám sebe prostřednictvím pečlivého využívání svého času a energie. Vidí, jak druzí sklouzávají do minulosti, protože se zabývají situacemi, které už byly vyřešeny, a dokáže pomocí své vysoce aktivní povahy zůstat nad zmatky negativních emocí. Ví, jak se udržet v přítomnosti. Dosahuje toho tím, že věnuje pozornost detailům, které většina lidí ignoruje nebo zavrhuje. Nenechává věci, aby se vršily za hranici, před níž by narušovaly jeho silný pocit naplnění. Snaží se organizovat svůj život tak, aby běžel jako dobře promazaný stroj. Čím více to dělá, tím větší má pocit, že se podílí na ústřední oblasti své existence.
Prostřednictvím bodu neosobního vědomí ve dvanáctém domě zakouší tento člověk vnitřní potřeby lidstva. Je citlivý vůči silám stvoření, je však důležité, aby se s těmito silami naučil pracovat namísto toho, aby zůstával zcela pasivním pozorovatelem. Má také pocit závazku vůči společnosti, protože skrze dvanáctý dům dokáže být hluboce soucitnou bytostí. Musí však s tímto soucitem stále pracovat, jinak se zvrhne v lítost.
Klíčovým slovem v souvislosti se štěstím je v tomto případě aktivita. Člověk si uvědomuje nekonečno, a přitom musí fungovat v konečném světě, kde lze nejlépe uplatnit dovednosti. Ze všech možných postavení bodu štěstí ve zvěrokruhu ví tento člověk nejlépe, jak věci dělat. Pomocí velkého porozumění tomu, jak věci fungují, a spolu se schopností vidět prostřednictvím dvanáctého domu nekonečný celek jedná většinou tím nejlepším možným způsobem.
Tento člověk je nejšťastnější, když volba jeho činnosti naplňuje osobní potřeby druhých. Pro některé lidi znamená koncept služby a práce světskou a nudnou existenci. Člověk s bodem štěstí v šestém domě je však nejvíce v souladu se středem své bytosti, když ví, jak dobře funguje (ve smyslu svého potenciálu). To mu přináší největší radost.
Bod štěstí v šestém domě má sklon způsobovat, že člověk prožívá své mládí, a brodí se přitom ve dvanáctém domě. Pak pozná, že nic z toho, co pociťuje, není ve skutečnosti osobní, nýbrž že se pouze jedná o schopnost zakoušet a zrcadlit negativitu. Stejně je tomu i s pojmy pozitivní, univerzální a nekonečné. V tomto případě funguje člověk nejlépe, když nepřemýšlí o vyšší kosmické realitě a nepřekračuje to, co lze vnímat pěti smysly. V době, kdy zůstává v jejich rámci, je nejvíce v souladu s vesmírem. Tráví-li svůj čas pokusy naladit se na kosmické síly, dosáhne pravého opaku. Na druhou stranu zasvětí-li svůj život zlepšování svých přirozených schopností, pak s ním vesmír začne spolupracovat a dostaví se velká radost.
V sedmém domě:
V tomto případě pochází jedincova největší radost z druhých. Jedná se o jedno z nejduchovnějších a nejoriginálnějších umístění bodu štěstí, protože bod neosobního vědomí spadá do prvního domu představujícího vlastní identitu. Člověk žije neosobní identitu, která se stává osobní pouze tehdy, když jsou přítomni druzí lidé. Neustále hledá sjednocení, ať už prostřednictvím manželství, přátelství nebo kolegiality. Tyto a další formy vztahů ho přivádějí blíže k prožitku osobní identity druhých. U druhých vidí vždy větší radost, než je schopen vidět u sebe. Následkem toho má velkou schopnost přivádět druhé k vědomí jejich štěstí.
V mnoha ohledech je to sluha (ve významu služebník), protože dává k dispozici celou svou bytost, aby se jejím prostřednictvím projevoval Bůh. Žije proto v neosobní identitě, protože všechno, po čem touží, je určeno druhým. Dokáže vycítit potřeby lidí a motivovat je, aby sami dosáhli naplnění. Z jejich růstu má radost.
Protože jeho vlastní identita nemá čistě osobní rovinu, má schopnost dívat se na svět objektivně. Studuje akce a reakce, příčiny a následky a hluboce ho zajímá, jaké vztahy mají lidé jeden k druhému. Jednoho dne proto pozná, jak spojit tyto faktory, které dal Bůh člověku, aby zakoušel dokonalou jednotu. Hodně se obětuje, aby této jednoty dosáhl. Jakmile jí dosáhne, bude vědět, že láska, které se mu dostává, je mnohem bohatší a hlubší než ta, kterou prožívá většina lidí.
Na nevědomé rovině věnuje více pozornosti druhým než sám sobě. Pokouší se zaplnit mezery v životě druhých lidí, často se snaží zklidnit a zmírnit jejich traumata a problémy. Činí mu však potíže poznat, co chce skutečně sám pro sebe, a kurs, kterým posléze vede svou loď, se mu ukazuje prostřednictvím druhých lidí.
V mládí ovlivňují tohoto člověka až příliš snadno vnější síly, takže jen těžko rozpoznává, kam míří. Jakmile bude schopen nalézt, pochopit a přijmout své neosobní Já, vytvoří se v říši jeho nitra jednota, která se stane tím nejdůležitějším a nejvíce uspokojujícím faktorem v jeho životě, jenž mu přinese velkou radost.
Protože štěstí a Štěstěna budou do jeho života vždy přicházet prostřednictvím druhých lidí, je tento člověk jedním z nemnoha, který je skutečně nejšťastnější, když má veškeré jeho konání za cíl uspokojení člověka, jehož miluje. Tak upřímná je touha jeho duše, která vládne všem ostatním touhám a přebíjí všechny ostatní touhy, jež může horoskop celkově naznačovat.
Chybějící osobní sjednocení s druhým člověkem vyvolává disharmonii a pocit nedostatku smyslu, směru a významu v životě. Když tento jedinec dává, dostává se mu velké radosti; když usiluje o to, aby dostával, uvědomuje si svou nedostatečnost. Ta pochází z identifikace s osobním Já.
V osmém domě:
Tento člověk dosáhne největší radosti prostřednictvím toho, co mu udělí druzí. V tomto případě se v konečném důsledku jeví jako nejlepší ty hodnotové systémy, které očividně překračují osobní rámec. Tomuto člověku se neustále ukazuje „jiná cesta". Kdykoli se mu otevřou dveře, aby vyzkoušel jinou cestu, učiní nové osobní objevy. Tento člověk zkoumá hodnoty druhých a touží poznat hodnoty druhých. Čím lépe je schopen tyto vnější hodnoty objevovat a aplikovat ve svém osobním životě, tím bohatší je jeho zkušenost. Jeho vlastní hodnoty - zejména ty, jejichž použitelnost zdánlivě vypršela - lze přezkoumat a ve světle nových podnětů jim dát nový život a význam. Tento člověk se učí velké ctnosti, kterou je pružnost.
Je třeba, aby nechal svůj bod neosobního vědomí ve druhém domě a aby si skrze něj uvědomil, že mu nepatří všechny hodnoty, o kterých se domníval, že jsou osobní. Jinak bude bránit svému růstu. Namísto toho se jedná o neosobní projev touhy získávat a vlastnit. Protipóly druhého a osmého domu znamenají mocný boj mezi tím, čeho se člověk musí přidržet, a tím, co je třeba opustit. Tím nejdražším, co jedinec vlastní, by měly být hodnoty, které jsou skutečné a trvalé. Je třeba opustit to, co už není použitelné a co už nemá význam. To není pro tohoto člověka jednoduchá lekce.
Prostřednictvím bodu štěstí v osmém domě mu lidé v průběhu života ukazují všechno to, co ho stahuje dolů, stejně jako hodnoty, které překračují dočasnost momentálních tužeb. Co nemá hodnotu, bude zničeno, čímž se vytvoří prostor, aby se mohly prostřednictvím bodu neosobního vědomí ve druhém domě projevit skutečné hodnoty a statky, které člověku určila Božská síla.
Tento člověk se asi více než u jiných postavení ve zvěrokruhu musí vzdát velké části svého ega, aby jeho bod štěstí v osmém domě mohl fungovat k jeho největšímu prospěchu. Osobně touží něco zdědit. Ať už to přijde v podobě peněz, myšlenek, nových hodnot, bohatší sexuality nebo vědomého naplnění podstaty jeho bytí, musí dojít k poznání, že není sám sobě opuštěným ostrovem. Protože jeho největší osobní štěstí bude vždy přicházet prostřednictvím druhého člověka, musí se učit pokoře a uvědomit si, že hodnoty, které se rozhodne vyjadřovat, mohou být v konečném důsledku méně cenné než ty, jež získá prostřednictvím druhých. Z tohoto důvodu by neměl na svých hodnotách lpět. Namísto toho by měl být otevřený přívalu hodnotových systémů a myšlenek, které se mohou zdát jeho zásadám cizí, ale které mu ve skutečnosti poskytnou radost z regenerace duše.
V devátém domě:
Bod štěstí v devátém domě umožňuje člověku prožívat největší radost prostřednictvím objevování pravdy. Tento člověk touží po kosmické realitě překračující světskou existenci prožívanou v rutinních vztazích.
Bod neosobního vědomí ve třetím domě ukazuje svět jako místo, jež je očividně plné lidí, kteří spolu mluví, aniž by si navzájem rozuměli. V tomto případě nahlíží člověk významy slov jako překážky a zkreslování pravdy. Musí se naučit dívat na věci neosobně a s velkým odstupem, aby pochopil, že pro prožívání člověka je charakteristická dvojakost. Jakmile tomu porozumí, bude možná skutečná komunikace.
Tento člověk se často uvidí nebo uslyší vyjadřovat myšlenky, o kterých ví, že nejsou tak zcela pravdivé. Musí se to naučit přijímat jako součást své zkušenosti, která je očividně dvojaká. Chce-li člověk, aby bod štěstí v devátém domě dobře fungoval, musí porozumět, že poznání pravdy se rodí z vědomí nepravdy. Čím větší dvojakost prožívá a vyjadřuje, tím větší má potřebu vyšší pravdy, která by přeměnila dvojakost v jednotu.
Umístění bodu štěstí v devátém domě vytváří silnou identifikaci s Bohem nebo s osobním zastoupením Boha. Lidé s takto postaveným bodem štěstí také zakoušejí rozšířené vědomí, samotnou univerzální pravdu a jsou v souladu se silami přírody. Svět jim to příliš často neumožňuje, a tak jsou tito lidé obecně vzato nuceni komunikovat a navazovat vztahy na úrovních, které poněkud zaostávají za prožitky odehrávajícími se v ideálních podmínkách. Poznání a přijetí světštějších úrovní vědomí stejně jako rozumný odstup udrží v člověku radost a naplní jeho potřebu komunikovat prostřednictvím bodu neosobního vědomí ve třetím domě. Aniž by shlížel na druhé spatra, neměl by tento člověk snižovat svá vlastní měřítka jenom proto, aby se dostal k těm, kteří mají zdánlivě nižší vědomí. Druhý člověk má obvykle stejné vědomí jako on, ale nemusí být takovým odborníkem na nuance dvojakého myšlení. Každopádně je vždy lepší udržet si nejvyšší měřítka. Obecně vzato z toho mají prospěch všichni zainteresovaní a zvyšuje to úroveň myšlení a bytí.
Ve snaze přenášet moudrost z vyšší do nižší konkrétní mysli dochází ke ztrátě přirozené krásy. Hora se tyčí a údolí nemůže jinak než k ní vzhlížet. Hora, která se skloní k údolí, přestává být horou. Člověk s bodem štěstí v devátém domě touží po radostech, které skýtá příroda, a po prožitcích kosmické reality. Musí se ale naučit žít a fungovat v každodenním světě idejí a myšlenek, které vypadají jako méně důležité. Nejenže musí tyto ideje tolerovat, ale musí i pochopit, jak jsou důležité a že jsou stejně důležité jako údolí. Údolí je základna, na které hora stojí. Do vědomí tak vstupuje relativita a odhaluje se nereálnost dvojakosti. Nezávislost vyvážená porozuměním je pro tohoto člověka klíčem k radosti. Ze silného vnímání svazku s vesmírem může vzejít velké štěstí.
Takto postavený bod štěstí v sobě má velkou míru přirozené Štěstěny, jejíž větší část přichází ze zdrojů, které člověk objeví sám. Přestože mu připadá těžké pochopit, proč se lidé těžce plahočí životem, musí je nechat být. Protože zastaví-li se, aby korigoval myšlenky a postoje druhých, může snadno klesnout ke dnu a připravit se o radost, která na něj na jeho jedinečné cestě čeká.
Není pochyb, že má druhé mnoho co naučit a že se nikdy nepřestane pokoušet je učit. Skutečnou hloubku, rozsah svých znalostí a skutečnou cenu lidí však pocítí teprve tehdy, až mu bude jedno, jak je jeho učení přijímáno. V té chvíli se mu začne v záblescích zjevovat zlatý poklad na konci jeho snu.
V desátém domě:
Člověk s takto umístěným bodem štěstí dosáhne největší radosti, bude-li usilovat o určité tradiční cíle, které si zvolil a vymezil. V tomto případě se vyskytuje touha být přijat společností a těmi, kdo jsou na pozicích autorit.
Prospěch z bodu štěstí se nedostavuje nikdy snadno; člověk si ho musí vydobýt vytrvalým úsilím. Až skutečně dospěje, nejenže zestárne, ale navíc uvidí svět bez iluzí a s velkým porozuměním. To vyrůstá z bodu neosobního vědomí ve čtvrtém domě, který se vciťuje do emocí a potřeb, jež motivují lidstvo. Zároveň si ale dává pozor, aby se s nimi neztotožňoval.
Bod neosobního vědomí má negativní aspekty, kterým je třeba porozumět a s nimiž je třeba pracovat: dětinské emoce, zakořeněné a opakující se modely reakcí a zvýšenou citlivost. Tyto vlastnosti mají velmi pozitivní protějšky v jednoduchém, otevřeném a radostném přijetí a spolehlivosti a schopnosti uspokojit jednotlivé potřeby a vědomí pocitů druhých lidí. Dbá-li na to člověk, může s desátým domem pracovat a vyhnout se takovým věcem, jako jsou naprogramované reakce na očividně jednoduché situace a problémy. Namísto toho začíná být člověk otevřen intuitivním počinům založeným na vhledu a neosobním vědomí. Klíčem k hmotnému světu se stává sféra emocí. Prostřednictvím desátého domu tak mohou být živeny a završovány různé projekty a myšlenky.
Umístění bodu štěstí v desátém domě dokáže člověku vydobýt důvěru a autoritu. Zajímavé je, že zodpovědnost a autorita odrážejí schopnost člověka starat se o druhé a vést je. To je pozitivní příspěvek bodu neosobního vědomí a také příklad toho, jak jsou naše cíle a potřeby přímo spojeny s cíli a potřebami lidí kolem nás.
Bod štěstí může v tomto případě způsobovat, že se mnozí lidé snaží vyřešit problém, co je „správné" a co „špatné". Obvykle se zde vyskytuje silný smysl pro morálku založený na kázni nebo na náboženské výchově z dob raného dětství. To má sklon podstatnou měrou omezovat jedincův akční rádius. Pozitivní však je, že se zde vyskytuje síla charakteru, který respektuje práva lidí a uznává osobní závazky a zodpovědnost.
Až si tento člověk uvědomí, že „správné" a „špatné" nejsou absolutní měřítka, ale že se mění s časem, místem a historickým obdobím, jeho akční rádius se rozšíří - jak ve sféře mysli, tak ve fyzickém světě. Pokud neobětuje osobní integritu a smysl pro skutečnou spravedlnost, nelze na něj pohlížet jako na neúspěšného člověka.
A konečně si musíme uvědomit, že to takzvaně „správné" a „špatné" se v určité situaci řídí cíli daného člověka. Jak už jsem zmínil, cokoli, co přivádí člověka k cíli, je správné. Čeho je třeba si povšimnout navíc, je skutečnost, že onen cíl musí odpovídat skutečné povaze daného člověka.
Pocit radosti tohoto člověka pochází z jeho vědomí, že je schopnou lidskou bytostí. To je velmi silný faktor, který vytváří auru sebedůvěry a sebeúcty. Tito lidé se stávají majákem pro ostatní, kteří stále hledají a rozvíjejí se; příklad, který je hoden následování.
V jedenáctém domě:
S jedenáctým domem spojují mnozí astrologové inspiraci - možná proto, že mu vládne Uran, planeta náhlého a téměř oslňujícího vhledu. Bod štěstí umístěný v tomto domě má odpovídající bod neosobního vědomí v pátém domě, kterému vládne Slunce. Tato osa Slunce/Uran je tvůrčí a vynalézavá a je velmi účinná a vlivná. Bod štěstí v jedenáctém domě je tudíž spojen s představami krásy a vývoje lidstva a stvoření. Jedná se o vskutku jedinečné umístění bodu štěstí, protože tento člověk si je vědom lidské evoluce a cítí, že „zná" nejvyšší cíl. Tento člověk je tak vysoce nezávislý proto, že ho jeho vědomí osvobozuje od každodenních problémů a boje lidstva a pozvedá ho do „všudypřítomné budoucnosti". To znamená do budoucnosti, která existuje „právě teď" - jenom kdybychom ji dokázali vidět. Tento pohled však snadno přijímají a chápou jen nemnozí.
Bod neosobního vědomí v pátém domě poskytuje neomezenou energii, která -pokud není usměrněna - může vyvolat velký neklid. Člověk má neustále pocit, že musí „něco udělat" nebo vytvořit. Přitom nejde o nic jiného než o zintenzívnělý prožitek tvůrčí síly dané člověku jako prostředek tvorby. Sklonem, který je třeba v tomto případě vykořenit, je myšlenka, že je to naše energie. Je to prostě energie. Je-li využita neosobně, je k dispozici všem; hromaděná nebo využívaná „hamounsky" bude vyvolávat pouze překážky a omezení.
Bod neosobního vědomí v pátém domě poskytuje vůli a sílu povzbuzovat a organizovat lidi nebo myšlenky a vidět obecnou potřebu nebo cíl, které jsou všeobecně prospěšné. Člověk s bodem štěstí v jedenáctém domě se tak stává kanálem energie, již je třeba aplikovat čistým a nezaujatým způsobem. Tímto způsobem lze v atmosféře vzájemné důvěry a pomoci uskutečnit velké či klíčové projekty.
Jedenáctý dům svádí dohromady lidi podobného smýšlení. Takto umístěný bod štěstí proto přivede člověka do kontaktu s bystrými, inteligentními a poněkud neobyčejnými (ve smyslu měřítek společnosti) lidmi.
Tento člověk najde štěstí prostřednictvím přátel, kteří vnesou do jeho života radost a rozjasní jeho pohled a představivost jiskřivým optimismem a myšlenkami. Bude mít také sklon těšit se ze snů o budoucnosti lidstva, přičemž uvidí sám sebe jako katalyzátor a i produkt této budoucnosti.
Svět potřebuje vizionáře a snílky. Na základě inspirovaných vizí jednotlivců vznikla velká náboženství. Ze stejných vizí vznikly i důležité vynálezy. Na těchto vizích a snech je založena celá evoluce lidstva. To je ta krása, kterou dokáže zakoušet člověk s bodem štěstí v jedenáctém domě. Necítí se svazován omezeními společnosti. Dokáže zkoumat možnosti, které jsou pro svět nemyslitelné, a rozumět jejich dopadu na společnost a evoluci. Může volně zpochybňovat struktury a tradice, které lidé slepě přijímají, protože jsou příliš pohlceni svými životy, než aby měli čas se dívat, vidět a poznat, oč se jedná.
Excentricita je pejorativní termín, kterého užívají přísní lidé, když mluví o lidech, kteří si našli jinou cestu. Člověk s bodem štěstí v jedenáctém domě jim připadá neortodoxní, radikální, excentrický nebo možná jen trochu „divný".
Zlatým pokladem u takto umístěného bodu štěstí je vnímání kouzla, krásy a potěšení. Člověk s bodem štěstí v jedenáctém domě se ochotně a radostně stává kanálem pravdy a evoluce celého lidstva a planety, na které žije.
Ve dvanáctém domě:
Bod štěstí ve dvanáctém domě naznačuje, že člověk dosáhne svého největšího štěstí a radosti, když se naladí na své vnitřní Já. Tímto způsobem uspokojí touhu po porozumění neviditelným silám, které hýbou vesmírem. Naše vnitřní Já je ve skutečnosti stejné jako Já, které je vším stvořením. Z této reality vzniká realita všech lidí. Bod štěstí ve dvanáctém domě dává člověku příležitost objevit v těchto na první pohled oddělených realitách jednotu a pravdu o existenci jediné reality.
Bod neosobního vědomí v šestém domě dává člověku příležitost fungovat v každodenním světě s jeho očividně omezenou konečností, přičemž si zároveň prostřednictvím dvanáctého domu uvědomuje celkovou jednotu okolností a událostí. Tento člověk má potřebu podívat se na tato tzv. omezení a vyhnout se identifikaci s jednáním, rolemi, událostmi či situacemi. Je toho zapotřebí, aby fungovalo jeho neosobní Já.
Bod neosobního vědomí v šestém domě dává člověku schopnost vidět skládanku každé situace, jejíž dílky dohromady fungují. Bod štěstí ve dvanáctém domě dává schopnost dívat se na to vše z „kosmického" nebo univerzálního hlediska. Člověk vidí, jakým způsobem spolu souvisejí na první pohled oddělené soubory okolností a událostí.
Například negativní postoje spolupracovníků tak lze překonat uvědoměním, že negativní podmínky vyvstávají, když člověk sobecky touží prožívat pouze pozitivní podmínky. Faktem je, že všechny situace a zkušenosti jsou neutrální a neosobní - negativní a pozitivní situace a zkušenosti existují jenom tehdy, když je tak chápeme. Toto porozumění je „správným" fungováním osy šestý/dvanáctý dům. V tomto případě se spojují Merkurovy schopnosti pozorování a Neptunovy schopnosti empatické lásky a vhledu a překračují obvyklé životní zkušenosti. Momentální události, pocity a myšlenky vidí člověk takové, jaké jsou - chvilkové a pomíjivé. Prožívání života se prohlubuje, rozšiřuje a osvobozuje od viditelných dopadů vnějších vlivů.
Výhody, které přináší takto umístěný bod štěstí, však nejsou vždy zřetelné. Nenechá-li člověk sám sebe plynout s událostmi a emocemi a nenechá-li je volně odcházet, aniž by se s nimi identifikoval, jemné porozumění životu a pravdě ho zcela mine. Myšlence služby a soucitu, jak je odráží šestý a dvanáctý dům, většina z nás ve skutečnosti nerozumí. Obecně vzato je vidíme pouze v rámci omezené zkušenosti služby nebo soucitu. Tyto dva velké principy však mají neosobní aspekt, který je na pozadí celého stvořeného světa.
Stvořitel nám vskutku slouží v každé chvíli a pro každého z nás má bezmeznou soucitnou lásku. Jen málokdo z nás to však někdy zakusí; a ještě méně z nás v to věří.
Prostřednictvím bodu štěstí ve dvanáctém domě a bodu neosobního vědomí v šestém domě jsou do světa účinně a s velkou neosobní láskou vnášeny vůle a představy bodu štěstí v jedenáctém domě a bodu neosobního vědomí v pátém domě. Vidíme zde vyvrcholení všech předcházejících umístění bodu štěstí a bodu neosobního vědomí. Cyklus a cíl se vyjevují a završují. Jeviště je volné pro další cyklus a pro vyšší cíl.
Tento člověk má velké štěstí, že má „klíče od království", je-li ochoten je použít. Tichá období meditace a samoty dobíjejí velkou měrou energii a pomohou člověku upamatovat se na velké pravdy o životě a přírodě. Bylo by k užitku, kdyby se tato období stala pravidelnou součástí jeho života.
Jedná se o zvláštní umístění bodu štěstí, protože v sobě má příslib, že přivede člověka blíže k Bohu. Porozumění životním zkušenostem ve vnějším světě nakonec vede k poznání vnitřní Božské krásy veškerého života. Jakmile začne člověk vnímat esenci všeho, sjednotí se se zdrojem vnitřní síly. Pak bude plynout na vlnách osvícení a koupat se v onom vnitřním světle, které je dostupné všem.
Aby bod štěstí fungoval bez problémů, nesmí člověk blokovat jeho nekonečnost tím, že bude o světě a o svém životě smýšlet jako o něčem, co je omezeno konečností. Dvanáctý dům bývá nazýván domem úniku. Nemusí jím však nutně být. Jedná se o únik z vnitřního vězení, ve kterém člověk žije, prožívá-li omezení realitou, jež nejde za to, co je viditelné, co pociťuje jako své emoce nebo čeho se dotýká. Vězení se zhoršuje, naplňuje-li člověk své konečné smysly lidmi, okolnostmi a situacemi. Ty ho totiž stále při-poutávají k lidem a okolnostem, až se z jeho života očividně stane nekonečný řetěz závazků. Dvanáctý dům to vše překračuje tím, že dává člověku příležitost poznat, že ve své duši je svobodný, že všechno je ve skutečnosti jednotou a že můžeme zakoušet vyšší pravdu. Co by mohlo být větší radostí než dosažení tohoto vědomí? Jaké větší naplnění by mohl člověk zakusit, než že o všechny jeho skutečné potřeby bude navždy postaráno, protože tvoří jednotu s Velkým Dárcem!?
Martin Schulman: Karmická astrologie - Radost a Bod štěstí